PŘIHLASTE SE, DISKUTUJTE A INZERUJTE

Registrace | Zapomněli jste heslo?

Dobrý den, dnes je 16. 10. 2018, svátek má , zítra

Rodinavezline.cz | ROZHOVORY -


RODINAVEZLINE.CZ> VEŘEJNÉ FÓRUM > ROZHOVORY

Každý z nás se již někdy setkal se smrtí - ať už v rodině, nebo někde jinde. O umírání a způsobu doprovázení člověka v jeho posledních chvílích hovoříme s Marií Svatošovou, zakladatelkou hospicového hnutí v České republice.

Není téma umírání a smrti u nás tak trochu tabu? Nebo se o tyto věci lidé zajímají dříve, než se s nimi setkají?
Pro mnohé je téma smrti stále ještě tabu a strašák. Nechtějí slyšet, že smrt k životu patří a týká se každého. Je-li v televizi pořad o smrti a umírání, vypnou přijímač. Když se pak v rodině vyskytne vážná nemoc, jsou schopni volat do televize, detektivně shánět kontakt na hospice a hledat v nich pomoc. Každý takový pořad silně osloví jen tu skupinu lidí, které se to momentálně týká. Nejúčinnější osvětou je svědectví pozůstalých, kteří se z hospiců vracejí domů a vyprávějí.

Když umírá blízký člověk, je to pro nás vždy bolestivé a chceme pro něj udělat jen to nejlepší. Jak se o něj máme postarat, co potřebuje?
Každý profesionál ví, co všechno nemocný potřebuje. Když mu ale umírá vlastní maminka nebo dítě, najednou zjišťuje, že je tu nutné něco podstatného navíc: láskyplná pozornost. Nikoliv láska opičí, ale láska, jak ji definuje sv. Pavel v 1 Kor 13,1-14. Kdo se řídí jeho radou, vyvaruje se v doprovázení hrubých chyb. Nemocného respektuje, jeho přání dokáže předvídat a taktním způsobem plnit, nevnucuje mu péči neomaleně. Umí lásku projevit nejen slovem, nýbrž i činy. O to jde především.

Je pro umírajícího člověka lepší, když ho odvezeme do nemocnice, kde mu bude poskytnuta odborná péče a žil by zřejmě déle, nebo domácí prostředí, kde je péče „neodborná", ale dotyčný je mezi svými blízkými?
Umírá-li nemocný na pokročilou rakovinu a smrt je očekávaná, solidní praktický lékař ve spolupráci s milující rodinou mu dokáže dát víc než nemocnice. Další možností je mobilní nebo lůžkový hospic. Složitější je to v případě hrozící náhlé smrti - třeba u infarktu. Tam nemocnice pomoci může, ale nezaručí to nikdo. Typická situace, kdy je nutno žádat o radu Ducha Svatého. Nejde jen o život pozemský, ale také o život věčný. Denně lidé umírají i na silnicích. Náhle. Jistě i proto nám Ježíš vypráví podobenství o pannách moudrých a pošetilých.

Co když se bojíme vidět blízkého člověka při jeho smrti?
Bolestivé umírání milovaného člověka určitě patří k tomu nejtěžšímu, co nás v životě může potkat. Neopustit ho v takové situaci je asi největší dar, kterým ho můžeme obdarovat. Někdo je takového daru schopen více, jiný méně. Každý ale prožívá bolest a trpí. Matka Tereza říkávala: „Láska bolí. Láska musí bolet, jinak to není láska." Hospice to znají, a proto za své klienty nepokládají jen své pacienty, ale i jejich rodiny. Podle potřeby se věnují i pozůstalým, někdy dlouhodobě.

Jak se zachovat k pozůstalým? Máme jim nabídnout pomoc? Nepřipomínáme jim tak ale více jejich utrpení?
I tady bych čtenáře odkázala na Ducha Svatého. Někdy je lépe mlčet a naslouchat, jindy pevně obejmout, upéct koláč, posekat zahradu, vzpomínat na dobré vlastnosti zemřelého a veselé zážitky s ním. Každá situace je jiná, proto kladu důraz na spolupráci s Duchem Svatým. Jinak snadno šlápneme vedle, jako slon v porcelánu. Je tomu už 32 roků, ale dodnes si pamatuji, jak mi bylo, když po náhlé smrti mé sestry přátelé přecházeli na druhý chodník, jako kdybych byla prašivá. To bolelo.

Jak máme o umírání a smrti mluvit s dětmi?
To je hodně bolavé téma, na které se nedá odpovědět stručně. Hodně záleží na věku dítěte, ale i na okolnostech - je rozdíl, jestli smrt přijde nečekaně (třeba při autonehodě) anebo se blíží v průběhu měsíců. Když s odstupem času s těmito dětmi mluvíte, řeknou vám, že nejhorší bylo, když si dospělí něco šuškali a dítěti lhali nebo z něj dělali pitomce. Děti ocení fair play a moc potřebují lásku a pocit bezpečí. V atmosféře lži se bezpečně nemůže cítit dospělý, natož dítě.

Smrt blízkého člověka bývá také často spojena s vlastními zdravotními potížemi, minimálně musíme čelit stresu...
Je rozdíl, zda smrt přišla nečekaně, anebo byla dlouho předem avízovaná, někdy i vítaná jako vysvobození z těžké nemoci. Záleží na věku zemřelého i pozůstalých, na jejich psychickém a tělesném zdraví. Ztráta blízkého člověka je vždy stresem a s ním se vyrovnává každý jinak. Mohou se objevit nebo zhoršit různé psychosomatické choroby. Bohužel není vzácností, že pečující osoba hrubě zanedbá své vlastní zdraví kvůli domnělé nepostradatelnosti a přijde k lékaři pozdě, třeba s bulkou v prsu.

Když se pozůstalí utápí ve svém smutku a truchlení, mohou mít někdy pocit, že už to dál nezvládnou... Kam se mohou obrátit s prosbou o radu?
Truchlení je normální proces patřící k životu. Není dobré komplikovat ho nadměrným požíváním alkoholu nebo léků. Odborník by tu měl zasahovat až v případě takzvaného patologického truchlení. Neměli bychom radit „neplač". V Bibli najdeme pro tyto situace lepší rady: „Radujte se s radujícími, plačte s plačícími." Nebo: „Jedni druhých břemena neste." Součástí hospicové péče je proto i péče o pozůstalé, pokud ji potřebují.

převzato z www.katyd.cz 

 

Vaše zkušenost

Vaše zkušenosti a komentáře

Pokud chcete přidávat Vaše zkušenosti, musíte být zaregistrovaní a přihlášení!

Dosud nebyla vložena žádná zkušenost! Buďte první!

ReklamaREKLAMA

Chci mít zde reklamu...

- - -

 

 

 

Počasí ve ZlíněPOČASÍ VE ZLÍNĚ

DNES počasí ZÍTRA počasí

Mapa webu | Vypnout grafiku | Kontakt    Rodina ve Zlíně .cz © 2009 - 2015 | Code by PCHweb